Červen 2014

Němé výkřiky

15. června 2014 v 15:37 | Angela |  Poetická duše
Vřískoty zoufalství
do ticha tmy.
Nechej je splynout
mezi záblesky světla.

Nádech, výdech,
hlasitý křik
s doufáním
v záchranu.

A znovu,
stále dokola.
Naléhavé volání
o pomoc.

Jediná víra,
v to, co tě zachrání.
Snaž se, víc,
pořád jen křič!
Křič! Křič!

A pomoc nepřichází,
strnulost samoty.
V kleci se rozléhají
němé výkřiky.

Recenze: Vražedná pomsta

11. června 2014 v 16:13 | Angela |  Recenze knih
HUNGER GAMES – Vražedná pomsta

Autor: Suzanne Collinsová
Nakladatelství: Fragment, 2013 (druhé vydání)
Originální vydání: Scholastic Press, 2008
Série: Hunger games (2.)
Počet kapitol: 27
Počet stran: 334
Anotace:

Jmenuji se Katniss Everdeenová a zvítězila jsem v posledních Hladových hrách.
Strhující příběh lásky a touhy po přežití ve světě plném útlaku a nesvobody pokračuje! Katniss dosáhla vítězství v Hladových hrách aktem vzdoru proti všemocnému Kapitolu a jeho krutým pravidlům. Katniss s Peetou očekávají pomstu mocných... Překvapivé výsledky zápasu v drsné reality show však povzbudily obyvatele země Panem, aby se postavili k odporu, a v krajích se formuje odboj. Podaří se zabránit krvavému střetnutí nebo se plamínek vzpoury rozhoří naplno? Druhý díl světového knižního bestselleru.

Píšu Ti...

10. června 2014 v 14:47 | Angela |  Téma týdne
(Ne)milý živote,

píšu Ti, protože bych ráda prohodila pár slov. Oknem. I to se někdy stává. Momentálně bych nejraději házela slovy nebo věcmi po sousedovi, kterého slyším, jak si venku při práci píská nějakou neznámou melodii, občas ho přeruší zvuky jedoucích aut, ten hvizd mi vážně nic neříká. Měla bych to okno zavřít, příliš mě rozptyluje okolní dění, ale dodává zajímavou inspiraci. Líbí se mi to, jen tak si sednout a přemýšlet nad různými malichernostmi. Po chvíli to může lézt na nervy, stále stejné zvuky, musím se zaposlouchat víc, utéct od stereotypu. Chtěla bych zažít úplné ticho, existuje něco takového? Ticho, kdy neslyšíte vůbec nic, ale ne to ticho, které je vlastně hluk. Není slyšet, ale je tu, chci slyšet úplné ticho, aspoň na chvíli.

Máš pocit, že se zamotávám, nerozumíš mi? Tak to jsme dva, pravděpodobně k sobě máme podobný vztah, topíme se a snažíme se navzájem pochopit, což nepůjde, dokud nepochopíme sami sebe. Nevím, jak je to u tebe, ale mně se to nejspíš nikdy nepodaří. Uvidíme. Řekl slepej... Taky si připadám v mnoha ohledech slepá. Chtěla jsem říct hlavně jednu věc, která spojuje to, co mám na srdci. Děkuju ti, díky, že dáváš možnost, takové naivní bytosti jako jsem já, přemýšlet a snít, právě tohle je jedna z malicherností, která mě naplňuje a díky které existuji. Sice na Tebe často nadávám a nestavím se ke všemu tak, jak bych sama chtěla, ale mám Tě ráda.

Tvá Angela

PS: A obdivuju sebe za to, že existuje čím dál více chvil, kdy dokážu mít radost i z takových maličkostí.

PPS: Tomu se říká náhlý příval optimismu a ironie zároveň.