Květen 2014

Měsíční plánování - červen

30. května 2014 v 23:11 | Angela |  Ohledně blogu
Přemýšlela jsem nad tím, jestli mám tento článek vůbec psát, protože není jisté, že se k blogování v blízké době vrátím. Ale asi mě znáte, já si snad kvůli blogu začnu rozumět i s tím starým sráčem (možná ho začnu nazývat i počítačem). Jsou to takové předběžné plány, píšu je hlavně pro můj přehled a zajímavost pro Vás.


1. Rozhovory - už dlouho se chystám tuto rubriku rozjet, dokonce už mám jeden rozhovor připravený, není s nikým z blogové sféry, sami uvidíte. Mám v plánu se postupně ozývat blogerům, kteří se k rozhovoru přihlásili, kdyby měl náhodou někdo další zájem, můžete se zapsat u článku, kde jsem psala ohledně rozhovorů pár informací a pravidel.

2. Recenze - jistá je zatím recenze na Kostičas a druhý díl Hunger games, následně se chystám i na třetí díl této trilogie. Potom budu číst pár knih z knihovny a asi na ně recenze psát nebudu, dál uvidím později.

3. Povídky - s těmi to v poslední době hodně vázne, občas sice napíšu povídku do projektu, ale chtěla bych konečně dopsat kapitolu ŽZO, trvá mi to opravdu hodně dlouho, budu si muset trošku oživit děj a snad se mi už konečně podaří dopsat. Potom se chystám i na povídky v rámci projektu about half minute horrors.

4. Básně - básně samozřejmě necucám z prstu a nikdy nevím, kdy dostanu chuť nějakou napsat, ale mám jich pár připraveno pro zveřejnění. Aspoň jedna se bude týkat tématu projektu 55 básní.

5. TT - mám přichystanou úvahu na téma Černá ovce, nejspíš ji ale stihnu přepsat do termínu, takže se objeví až později. Chtěla bych se pokusit více psát na TT, uvidím podle témat a nápadů.

6. Knižní projekty - už déle se chci zapojit do nějakého dalšího projektu, chystám se na Ilončin projekt Colour book challenge a ráda bych se zapojila do dalších, týkajících se knih nebo psaní. Vím, že pořád něco vymýšlím, přestože nemám ukončené to předtím, ale ani mě to nijak netrápí, baví mě to. :D

K mé nepřítomnosti

25. května 2014 v 18:46 | Angela |  Ohledně blogu

Zdravím,

jak si užíváte posledních volných chvil víkendu? Já jsem celý den strávila s nosem v sešitě a učila se na zítřejší test z přírodopisu. Není to moc záživné prožití neděle, mnohem radši bych si četla, a dokonce jsem měla i chuť napsat nějakou povídku, ale to je tak vždycky, když nemám čas.

Něco málo jsem už psala na facebook, jde o to, že v příštích týdnech pravděpodobně nebudou vycházet žádné články, protože můj notebook cestuje na reklamaci do Německa a na starý počítač už jednoduše nemám nervy. Moc mě to mrzí a přeci jenom možná něco napíšu a zvyknu si na starý počítač, který se ale hrozně seká a nedokážu poslouchat ten hukot aniž by mě nebolela hlava.

Mám v plánu napsat článek s plány na měsíc červen, nejspíš nejprve do sešitu a potom ho přepíšu. To bude asi jediný článek, který za tu dobu bez notebooku zveřejním. Počítám s tím, že 5. června už budu zase normálně přispívat, zatím prosím o omluvení u spřátelených blogů z různých kontrol a komentování. Snad se to brzy vrátí do starých kolejí.

Je to takový nezvyk, za chvíli začnu nejspíš prožívat blogový absťák, budu to muset nějak přečkat. Super na tom je, že si po dlouhé době začnu psát do svých sešitků a bločků, ne jenom ve Wordu.

Zatím se mějte krásně a skládejte básně. Taky budu skládat, bez toho bych se asi neobešla. :)



Recenze: Aréna smrti

19. května 2014 v 17:53 | Angela |  Recenze knih

Autor: Suzanne Collinsová
Nakladatelství: Fragment, 2013 (druhé vydání)
Originální vydání: Scholastic Press, 2008
Série: Hunger games (1.)
Počet kapitol: 27
Počet stran: 328

Anotace:

Jmenuji se Katniss Everdeenová a posílají mne zemřít.
V troskách bývalé Severní Ameriky se rozkládá země Panem s nablýskaným hlavním městem Kapitolem a dvanácti okolními kraji.Kapitol jim vládne krutou a tvrdou rukou. Poslušnost si udržuje kláním Hunger games - zvrácenou televizní reality show, ve které každoročně jedna dívka a jeden chlapec z každého kraje nedobrovolně bojují o život. Vítězství znamená slávu a bohatství. Prohra znamená jistou smrt. Šestnáctiletá Katniss chce zachránit svou sestru, která byla vylosována, a nabídne svou účast dobrovolně. Dokáže přežít v divočině, když se všichni snaží o to, aby nespatřila další úsvit? Do hry o přežití se přidávají i lidskost a láska.
Hunger games začínají…

Už přicházejí

18. května 2014 v 14:59 | Angela |  Povídky
Po delší době jsem napsala povídku do projektu about half-minute horrors, povídky nepíšu postupně, tentokrát jsem dostala nápad na téma "Přicházejí". Je to vážně docela krátké a ani moc hororové, možná jen s nádechem. Tak přeji příjemné počtení!


Pochmurná atmosféra pokrývala každičký kout okolí a ve vzduchu se vířil tmavý opar. Přišli a zničili vše, co se jim postavilo do cesty. Nezbylo nic, jenom bída, rozhořčení a strach. Nalezli se i tací, kteří se snažili něco udělat, avšak zbytečně. Nedopadli dobře.

Recenze: Neumřeš

16. května 2014 v 17:51 | Angela |  Recenze knih

Autor: Kathrin Schmidtová
Originální název: Du stirbst nicht
Originální vydání: Kiepenheuer & Witsch, 2011
Nakladatelství: Host, 2012
Počet částí: 5
Počet stran: 289
Anotace:

Helena Wesendahlová netuší, co se jí stalo. Je v nemocnici, bez vlády nad svým tělem, bez možnosti mluvit, s výpadky paměti. Při cestě zpět do života je konfrontována s cizí ženou, kterou kdysi byla ona sama. Kathrin Schmidtová provází čtenáře na cestě plné překážek, jež musí hrdinka překonat, a to v doslovném smyslu slova. Očima probuzené hrdinky vidíme nemocniční pokoj, další pacienty, její tělo, které, jak se zdá, vede svůj vlastní život. Zažijeme s hrdinkou namáhavou rehabilitaci, reakce rodiny, obětavé nasazení jejího muže - a úlomkovité vzpomínky na minulost.

Myšlenky na lesní cestě

14. května 2014 v 19:57 | Angela |  S foťákem v ruce

Rozhodla jsem se, že se s vámi podělím o pár fotek, které se mi v počítači za nějaký čas nashromáždily. Chtěla jsem k nim napsat něco smysluplného, ale mám pocit, že si nedokážu srozumitelně roztřídit myšlenky, jsem úplně mimo. Je to zvláštní, připadám si tak nevyrovnaně.


Dodatečně všem děkuji za podporu u přijímaček, musím se rovnou pochlubit, že na gympl mě nakonec vzali. Na obchodku ne. Je to divné, nejspíš jen náhoda. Ale jsem za tu náhodu ráda.


Momentálně jsem úplně vyčerpaná, před chvílí jsem se vrátila z procházky v lese, potřebovala jsem vypnout a vyčistit si hlavu. Mám pocit, že je čistá až moc, přímo prázdná. Miluju procházky lesem, všude klid, jen zvuky přírody. Automaticky se ztiším a nevnímám téměř nic okolo.Když si to tak vezmu, v lese jsem stále. Nevnímám, mám vyčištěnou hlavu, ale nedokážu uvažovat. Nad čím vlastně? To sama nevím, jenom mě štve, že se cítím tak zvláštně, úplně tupě. Nelíbí se mi to.


Proč mluvím o lese, když s ním fotky nemají nic společného? Není to pouze místo, kde se dobře naslouchá zvukům a přírody a vnímá se celková lesní krása, tohle je jiný les. Pořád se v něm bloudí a nedá se na nic soustředit, neexistuje z něj cesta ven.

Chtěla bych zpátky do toho skutečného lesa, kde můžu být volná a relaxovat.

Fotografie jsou pořízené z okolí Terezína, který jsme se školou zhruba před měsícem navštívili.

Když mi bylo pět

12. května 2014 v 16:58 | Angela |  Téma týdne
Myslela jsem, že na aktuální téma týdne nebudu mít žádné nápady, ale potom se mi vybavila vzpomínka z dětství, jak stojím před barákem, kde jsme dříve bydleli a v trávě pletu věnec z pampelišek, nevím proč, ale nemůžu ji teď vyhnat z hlavy. Je to jiná básnička než většinou píši, řekněme taková zláštní, vyvolává ve mně další vzpomínky a pocity. Nevím, jestli se vám bude líbit. Také se mi vybavila tato fotka z procházky, která se k tomu hodí.

Když mi bylo pět

Když mi bylo pět,
představovala jsem si,
jak mi k nohám padne svět.
V trávě hledala jsem žlutý květ,
mezi pampeliškovými věnci,
ze snů nevracela jsem se zpět.

Kde jsou ty časy bez starosti,
plné očekávání a snů,
jež postupně zmizely,
jako pampelišky odplouvající
po divoké vodě.

Jsou pouhou vzpomínkou,
která se vrací s úsměvem
i bolestí z nenávratna.

Realita pro mě byla zlá,
bleděmodrá oblaka rájem.
Chtěla jsem v koutě stát,
o okolní svět nejevit zájem.

Ztratila jsem křídla.
Trhají se a chtějí zpět
bláhovou představu,
jak mi bude patřit svět.

Začarovaný kruh

10. května 2014 v 10:38 | Angela |  Poetická duše
Padám noční oblohou,
stíny se odrážejí
ve světle
pouličních lamp.

Uzavřené zůstanou,
stromy je naklánějí
ke straně,
ve větru je klam.

Za pomyslnou zábranou,
která nemá konce,
stíny mizí
z úhlu smutných sran.

Poslední zrnko písku
spolkly přesípací hodiny.
Otoč je, ať vrátí se
k začarovanému kruhu.

Recenze: Deklarace smrti

7. května 2014 v 23:36 | Angela |  Recenze knih
Autor: Gemma Malley
Originální název: The Declaration
Originální vydání: Bloomsbury Publishing Plc, 2005
České vydání: Fragment, 2013 (druhé vydání)
Počet stran: 256

Anotace: Velká Británie, rok 2140.

Život na Zemi se změnil od základů. Lidská civilizace už není ohrožena smrtelnými nemocemi, na které věda objevila léky. Nesmrtelnost však přináší i možná rizika - největším z nich je přelidnění. Proto byla přijata Deklarace - každý obyvatel může mít jen jedno dítě... Kdo zákony poruší, bude potrestán.Patnáctiletá Anna se narodila rodičům, kteří měli dvě děti. Nyní je označována za "Přebytečnou". Jaký život ji čeká? Dokáže se vyrovnat se svým osudem vyděděnce?


Autor:

Gemma Malley
Gemma Malley studovala filozofii na publicistické univerzitě, poté pracovala jako žurnalistka. Psala pro několik finančních časopisů a pravidelně přispívala články do časopisů jako jsou Company Magazine a The Sunday Telegraph. Potom se začala věnovat službám pro seniory v Ofstedu nebo výcviku vodících psů. Je vdaná za ředitele přípravné školy v severozápadním Londýně.

Moje pocity:

Na knihu jsem četla opravdu hodně recenzí, některé kladné a některé i se zápornými názory. Nejdřív mě velmi zaujala obálka, která je opravdu nádherná, i příběh se zdál být velmi zajímavý. Po prvních stránkách jsem myslela, že budu možná trošku zklamaná, ale potom se to rozjelo a přesvědčila jsem se o opaku.

Kniha je to opravdu skvělá. Ta myšlenka se mi moc líbí, hlavně doprovázená forma deníku je báječná. Do příběhu jsem se hned začetla a nemohla jsem se odtrhnout. Je to zkrátka taková čtivým stylem napsaná oddechovka, která vás nepustí.

Děj:

V anotaci se vyskytuje menší nesrovnalost, lidé nemohou mít žádné děti, pouze, když se vzdají dlouhověkosti. Děj se odehrává převážně v Grange Hallu, v místě pro všechny Přebytečné. Musejí dodržovat jeho řád a žít v přísných podmínkách a ve lžích, které jim namlouvají pracovníci Grange Hallu. Anna se snaží plnit všechny úkoly co nejlépe, aby mohla sloužit Vyvoleným, nemá totiž právo na život, jak je jí stále připomínáno. Až ke konci, při odposlechu paní Pincentové pochopí, že vše není úplnou pravdou, jak se zdá, i když tomu zprvu nechce věřit. Nakonec začne věřit Petrovi, který má v plánu útěk. Zakončení mě dostalo ze všeho nejvíc, vůbec jsem nečekala, že to dopadne takto.

Postavy:

Anna - Přebytečná, která si je vědoma svého účelu, měla jsem ji ráda, přestože byla nejdříve naivní, což je vzhledem k podmínkám pochopitelné, chová se vzorně a snaží se být co nejlepší Užitečnou, nakonec, po všem co uslyší, začne Petrovi věřit a udělá dobře.

Petr - Do Grande Hallu se dostal až v poměrně vysokém věku, než je zvykem, hned se mi zalíbil se svou průbojností, rozčiloval Annu svým neustálým přesvědčováním, byl neodbytný. Přitom hodný a milý, je dobře, že donutil Annu přemýšlet nad svými slovy.

Paní Pincentová - Nemilosrdná ředitelka ústavu. Tuhle ženskou jsem od začátku nenáviděla, ale měla v sobě něco, čím si mě získala. Hlavně potom, co jsem se dozvěděla, kvůli čemu je vlastně taková.


Ukázka:

"Já svoje rodiče neznám," vyhrkla Anna, a když jí do očí vstoupily slzy, vztekle je polkla. "Jak můžu patřit k lidem, které vůbec neznám? Vždyť ani nevím, jestli mě chtějí."
"Chtějí tě zpátky víc než cokoliv jiného," odporoval Anně Petr a jeho hlas byl náhle smutný a vážný. "Budu ti o nich vyprávět. Jsou to skutenčně hodní lidé. Vzali mě k sobě a..."
Odmlčel se.
"Chtějí tě vidět, Anno," dodal jemně. "Milují tě nejvíc ze všeho na světě."
"Nikdo mě nemiluje," odvětila potichu. "Nikdo. Jsem jenom Přebytečná."
"Ne," zvolal Petr náhle divoce, "nejsi. Pochopíš to, až se dostaneme Ven. Poznáš všechny ty úžasné věci a uvědomíš si, že Grange Hall není skutečný. Tohle není svět, Anno. Je to nemorální. Všechno, co s tady tím souvisí je nemorální."

Hodnocení:

Knížka se mi opravdu hodně líbila, možná se našlo pár nedostatků, ale každému ji můžu vřele doporučit. Hodnotím ji 83%.