Recenze: Achilleova píseň

23. února 2014 v 11:55 | Angela |  Recenze knih


Autor: Madeline Millerová
Originální název: The Song of Achilles
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2014
Počet stran: 368
Počet kapitol: 33

Anotace: Řecko v časech hrdinů. Patroklos, nešikovný mladý princ, byl vyhoštěn do království Fthie, kde žije přehlížen ve stínu krále Pelea a jeho zlatovlasého syna Achillea. Achilleus, "nejlepší ze všech Řeků", je vším, čím Patroklos není - silný, krásný, syn bohyně -, a jejich cesty se nikdy neměly zkřížit. Jednoho dne ho však Achilleus vezme pod svou ochranu a brzy se z nich stanou přátelé. Vzdělávají se v umění války a medicíny a z jejich pouta vznikne něco mnohem hlubšího - k nelibosti Achilleovy matky Thetidy, kruté mořské nymfy.
Když přijde zpráva, že byla unesena Helena Spartská, jsou řečtí muži vyzváni, aby šli do války proti Troji. Achilleus se připojí sveden příslibem slavného osudu. Patroklos, zmítaný láskou a strachem o svého přítele, následuje Achillea do války, aniž tuší, jak krutá zkouška je čeká. Toto dojemné a originální ztvárnění trojské války je zničujícím příběhem lásky a soupeření mezi bohy a lidmi. Hlavní zápas se však odehrává mezi nelítostnou ctižádostí a touhou lidského srdce po míru.


Moje pocity:

Nejdřív jsem nevěděla, co od knihy čekat, ale byla jsem velmi mile překvapená, předčila mé očekávání. Je naprosto úžasná! Vážně jsem se nemohla od čtení odtrhnout, mé pocity se neustále střídaly. Ze začátku byl děj takový poklidný, bylo mi líto Patrokla, ale zase jsem byla ráda, že byl vyvržen do vyhnanství, protože se tak setkal s Achiellem. Později začíná být s nástupem do války atmosféra smutnější, Achiellus se mi začínal protivit, ale zároveň jsem ho měla stále ráda.

Po smrti jedné z hlavních postav jsem brečela, slzy se nedaly zadržet, přepadla mě lítost a smutek. Bylo mi líto i Achiella, který to nesl špatně. I přesto ten konec nebyl podle mně smutný.

Je to úžasné, jak někdo dokáže historický příběh napsat moderně a čtivě. Knihu vážně doporučuji. Není moc knih, které ve mně vyvolají tolik pocitů, tahle je jedna z mála.

Děj:

Myslím, že anotace obsahuje hodně informací k ději a ani nemusím nic dodávat. Kniha je psána z pohledu Partokla, jeho myšlenky jsou zachyceny tak detailně a skvěle, celý příběh plný napětí, strachu, hněvu i radosti, je úžasný. U děje a stylu psaní rozhodně nemám co vytknout. Od čtení se vážně nemůžete odtrhnout. Navíc Patroklos a Achilleus tvoří skvělý pár, úplně jsem si je zamilovala.

Postavy:

  • Achilleus - Největší válečník své doby, polobůh předurčen slavnému, ale krátkému životu. Jeho postavu jsem si hned oblíbila, i když ke konci mě vážně štvalo jeho chování, před tím byl hodný a důvěřivý a později se stával čím dál více pyšným. Stejně byl stále úžasný a v jeho píše jsem viděla něco... zvláštního. Nevím, jak bych to popsala, pro mě byl stále hodný, možná jen méně důvěřivý, jako na začátku.
  • Patroklos - královský chlapec, s Achiellem se seznámil po vyslání do vyhnanství, v obraně totiž zabil jiného chlapce. Bylo mi ho v některých okamžicích líto, také jsem si ho velmi oblíbila. S Achiellem byli nejprve přátelé, později i milenci. Vždy se snažil Achilleovi pomáhat, i všem ostatním okolo. Byl velmi hodný, Achiella miloval a nakonec se za něj i obětoval. Bylo to tak nečekané ( i když jsem to vlastně čekala), nemohla jsem zastavit slzy.
  • Cheiron - Achiellův a Patroklův učitel, zůstali u něj po dobu dětského věku.
  • Thentis - Mořská nymfa a matka Achiella. Neměla jsem ji ráda, vážně ne. Svému synovi chtěla zajistit nesmrtelnost. Jedna se záporných postav, k nikomu se nechovala hezky. Ale konec mě moc mile potěšil.
  • Agamemnon - Manžel Heleny, vládce Mykén a nejvyšší velitel řecké výpravy do Troje. Často se přel s Achiellem. Hlavní záporák, kterého jsem už od začátku do konce nesnášela.
  • Samozřejmě v knize byly další sympatické a nesympatické postavy. Třeba Odyseus, Briseovna, Diomedes a další a další.

Ukázka:

Dokonce i na jasném slunci jsem ucítil, jak mě zamrazilo. Domů se nikdy nevrátí. To však Peleus nevěděl, prozatím.
"Vyspěl v muže, byl zrozen z bohů. Aristos Achaion!"
Nyní nebyl čas na to myslet. Vojáci tloukli kopími o štíty, ženy vískaly, muži ryčeli. Na okamžik jsem zahlédl Achiellovu tvář, hleděl na ně nevěřícně, nikoli však nelibně. Povšiml jsem si, že stojí jinak - narovnal se v ramenou a zpevnil nohy. Vypadal tak nějak starší a dokonce i vyšší. Naklonil se, aby něco zašeptal otci do ucha, ale neslyšel jsem, co mu říká. Čekal na nás vůz, nastoupili jsme a pozorovali dav, jak proudí nahoru po pláži za námi.
V paláci nás obskakovali pomocníci a sluhové. Měli jsme chvilku, abychom snědli a vypili, co nám vtiskli do rukou. Pak nás vyvedli na dvůr paláce, kde nás očekávalo dvacet pět stovek mužů. Po našem příchodu pozvedli čtvercové štíty, které se leskly jako krunýře, aby pozdravili svého nového velitele. Tohle bylo zřejmě ze všeho nejzvláštnější: nyní byl jejich velitelem. Očekávají od něj, že bude znám všechna jejich jména, výstroj i příběhy. Už nepatří jen mně.

Autorka:


Madeline Milerová se narodila v Bostonu, vyrostla v New Yorku a Filadelfii. Vystudovala latinu a klasickou řečtninu, při studiu na Yaleově univerzitě se specializovala na adaptaci klasických textů do moderní podoby. Achiellova píseň je jejím prvním románem. Roku 2012 získal cenu Orange za beletrii psanou ženami a umístil se v žebříčku bestsellerů New York Times. V současnosti se překládá do více než dvaceti jazyků.

Hodnocení:

Knihu hodnotím velmi kladně, vážně moc se mi líbila. - 96%

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Host, knihu naleznete zde.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Camilla Camilla | E-mail | Web | 23. února 2014 v 12:00 | Reagovat

Ahoj, nakonec jsem se tedy rozhodla. Stěhuji se na blogspot. Prosím, přečti si tohle. :) Díky.
http://atikcamilla.blog.cz/1402/je-cas-se-rozloucit

- Hezká recenze, tuhle knihu si chci také přečíst. :)

2 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 23. února 2014 v 14:14 | Reagovat

Dokonalá kniha...! Prostě úžasná. Taky jsem brečela, jak malá při jeho smrti. To bylo tak smutné, ale aspoň se zachoval statečně v té poslední minutě.. Ten konec byl prostě dokonalý! :-) Krásná recenze

3 Darkness ღ Darkness ღ | Web | 23. února 2014 v 16:26 | Reagovat

Zajímavé :) ale můj seznam knih, které si chci přečíst už teď přesahuje moje možnosti! :D

4 Ami Ami | E-mail | Web | 23. února 2014 v 17:17 | Reagovat

Na začátku recenze bych si to asi nepřečetla, ale teď si ji musím sehnat!

5 Inna Inna | Web | 23. února 2014 v 20:33 | Reagovat

Děkuju moc, a těší mě, že se ti styl mého psaní líbí :)
btw. nemůžu si pomoct, ale pokaždé když si čtu to "Forever trusting who we are.." tak už v hlavě slyším Jamese a automaticky si dozpívávám "and nothing else matters" :D

6 Nemesis Moriko Nemesis Moriko | E-mail | Web | 23. února 2014 v 20:51 | Reagovat

už druhá recenze kterou na knihu čtu. Po první recenzi se kniha přesunula do Wishlistu, ale teď se posunuje do officiálně neexistujícího "MUST read listu" xD
Mimochodem hezká recenze:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama