Únor 2014

Myšlenka

28. února 2014 v 15:45 | Angela |  Poetická duše
Další myšlenka
mizí
do zapomnění.

Ztrácí se.

Možnost hledat
ji v cizí
paměti
není.

Popírá existenci.

Už zmizela.

Jako vítr.

Lenost

27. února 2014 v 15:01 | Angela |  Sřípky ze života
Už zase na všechno kašlu a štve mě to. Sakra. Ale to asi není nic novýho. Tento týden se válím nemocná doma v posteli. Což taky není nic novýho, bylo tomu tak i před pár týdny. Poslední dobou jsem pořád unavená, nachlazená a nic mě nebaví.


Kapesníky došly! Musím smrkat do ubrousků.

Třeba bych ani nemocná nebyla, kdybychom v pondělí ve škole (to jsem tam ještě byla) nenacvičovali nějaký posraný taneční vystoupení na ples. Tři hodiny v kuse s krátkýma přestávkama. Zkrátka mě to dost vyčerpalo. Ještě ke všemu se mi dvakrát podařilo šlápnou svému tanečnímu partnerovi na nohu a dát mu pěstí. Nebo spíš loktem, a měla jsem boty s podpatkem (nesnáším podpatky!). Určitě to není nic příjemného. Možná je to vtipná představa, ale byl to trapas. :D

Pokaždý mě nejvíc štve, že mám tolik času, ale i přesto nic nedělám. Měla bych psát, číst, komentovat, dělat absolventskou práci (kterou nedělá moc základních škol, ale u nás je to hold speciální), dopisovat sešity, věnovat se Klubu básníků nebo si aspoň kreslit. Ale místo toho nedělám nic, jsem strašně líná.


Nebo bych si zase někdy po dlouhé době mohla sednout ke klávesám.

Přemýšlela jsem (aspoň něco!) nad tím, jak to dál bude s Anděly noci. Možnost zahození této povídky se mi moc nelíbí, ale ani pokračování. Tak nevím. Pokud by ji někdo četl, začala bych ji psát od znovu. Vypadá to na ten přepis. Ale říkám si, jestli to má vůbec cenu. Byla by to škoda nepsat povídku k tomu úžasnému blendu. :D


Jakou knihu zrovna čtete? Já už podruhé Hvězdy nám nepřály. Mohla bych ji číst pořád dokola, je úplně úžasná. :) Do Aljašky jsem zatím jen nahlédla, ale už se moc těším, až se do ní začtu.

Minulý týden jsem si v knihovně znovu půjčila Hunger games, začnu číst od začátku. I když nevím, jak se k tomu přes tu lenost dostanu. Zas tak strašný to ale není, budu lenivět s knížkou. :D

Ještě by mě zajímalo, brali byste další podobné "deníčkové" články? Bylo by v nich vždycky něco z mého života a pár fotografií. Docela mě baví takové články psát, ale nechci, aby vás nudily...

Žár zelených očí - 12. kapitola

25. února 2014 v 15:35 | Angela |  Žár zelených očí
Nemůžu uvěřit, že toto je už dvanáctá kapitola... V úryvcích povídek jste měli možnost přečíst si pár odstavců, snad jste pořádně napjatí. I když moc nového se asi nedozvíte, ale všechno bude! Jsem zvědavá na všechny názory a doufám, že další kapitolu napíše Ilonka co nejdřív. Přeji příjemné počtení! :)


Někdo v místnosti hlasitě zaúpěl. Ten někdo jsem byla já. Hlava mi bolestí třeštila a v uších mi nepříjemně hučelo a pískalo. Snad ještě nikdy jsem nezažila takovou bolest, i ty zážitky z lesa byly mnohem mírnější, než tohle. Nedokázala jsem se pohnout, promluvit, ani otevřít oči. Nepokoušela jsem se o to, chtěla jsem, aby byl všemu konec.

V jednu chvíli jsem oči otevřela, v místnosti byla tma, jenom zpod dveří prosvítalo slabé světlo. Ale asi byla noc, nebylo to denní světlo, ale zářivka. A pak byla zase temnota. Nic víc.

Světlo.

Tma.

Světlo.

Tma.

Recenze: Achilleova píseň

23. února 2014 v 11:55 | Angela |  Recenze knih


Autor: Madeline Millerová
Originální název: The Song of Achilles
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2014
Počet stran: 368
Počet kapitol: 33

Anotace: Řecko v časech hrdinů. Patroklos, nešikovný mladý princ, byl vyhoštěn do království Fthie, kde žije přehlížen ve stínu krále Pelea a jeho zlatovlasého syna Achillea. Achilleus, "nejlepší ze všech Řeků", je vším, čím Patroklos není - silný, krásný, syn bohyně -, a jejich cesty se nikdy neměly zkřížit. Jednoho dne ho však Achilleus vezme pod svou ochranu a brzy se z nich stanou přátelé. Vzdělávají se v umění války a medicíny a z jejich pouta vznikne něco mnohem hlubšího - k nelibosti Achilleovy matky Thetidy, kruté mořské nymfy.
Když přijde zpráva, že byla unesena Helena Spartská, jsou řečtí muži vyzváni, aby šli do války proti Troji. Achilleus se připojí sveden příslibem slavného osudu. Patroklos, zmítaný láskou a strachem o svého přítele, následuje Achillea do války, aniž tuší, jak krutá zkouška je čeká. Toto dojemné a originální ztvárnění trojské války je zničujícím příběhem lásky a soupeření mezi bohy a lidmi. Hlavní zápas se však odehrává mezi nelítostnou ctižádostí a touhou lidského srdce po míru.

Project about half-minute horrors

20. února 2014 v 22:07 | Angela |  Povídky
Když jsem u Ewiline (dobře, upozornila mě na to Ilonka :D ) narazila na tento skvělý projekt, hned jsem věděla, že se určitě musím zúčastnit. Jde o psaní krátkých hororových příběhů, projekt není časově omezen. Možná nebudu vybírat témata popořadě, ale podle nápadů. Těším se na to, co vymyslím. :D


1| Chůva
2| Lidská Zoo
3| Sněz nebo budeš sněden
4| Přicházejí...
5| Opuštěné děti
6| Virus Colonna.10zex
7| Výtah číslo 92
8| Poslední dům nalevo
9| Pavoučí královna - Lidská pavučina
10| Mami, co je pod postelí?
11| Hra "V zajetí"
12| Figurína
13| Volné téma
14| Velcí se tmy nebojí
15| Pitevna na Hell street
16| Klaustrofobie
17| Hranice snů
18| Nejhorší noční můra
19| Závoj Mary Stretfordové
20| Klíč ke smrti
21| Restaurace na 9 Avanue
22| Náhradník
23| Jeníček a Mařenka - Sladká smrt
24| Hon na krev
25| Bez kůže pojdeš
26| Halucinace
27| Na lince je vrah
28| Kousnutí
29| Továrna na šílenství
30| Telefonát

Stíny deště - prolog

16. února 2014 v 20:39 | Angela |  Stíny deště
Jsem zvědavá na vaše názory... Je to možná trošku kratší, ale jsem více méně spokojená...


Už zase ji pronásledovaly. Byla jimi oblklopena, cítila to. Ne, to nebyla vůně deště, bylo to něco daleko horšího. A nejhorší na tom bylo to, že nevěděla, co od ní chtějí. Mohlo to být cokoliv, nemohla na to přijít.

Kráčely s ní a spolu s nimi déšť. Už nebylo jediného slunečného dne, dne bez blesků. Všude jen vlhko a šero. Pusto a prázdno. Většina lidí se odtud stěhovalo, proklínali děsivé město, nad kterým se stahovala černá mračna. Pro ty, kteří zůstali to byl konec, nebylo cesty zpět.

Úryvky povídek I.

11. února 2014 v 18:15 | Angela |  Povídky
Rozhodla jsem se zveřejnit pár úryvků kapitol povídek. Jsou to Žár zelených očí a Stíny deště. Další kapitolu Sirentmortu zatím nemám rozepsanou, tak snad příště. Přeji pěkné počtení, snažila jsem se vybrat to nejzajímavější, abyste byli napjatí. :)


V jednu chvíli jsem oči otevřela, v místnosti byla tma, jenom zpod dveří prosvítalo slabé světlo. Ale asi byla noc, nebylo to denní světlo, ale zářivka. A pak byla zase temnota. Nic víc.

Světlo.

Tma.

Světlo.

Tma.

***

Jsem sama, John mě zradil, nikdo mi nepomůže, propadala jsem zoufalství. Chybělo málo a začala bych volat o pomoc. Bylo by to k ničemu. Třeba to takhle chtějí. Chtějí, abych tady zoufale vykřikovala. Třeba se tím ještě baví.

***

Tohle všechno bude past. Už jsem v pasti. Nechají mě tady s jídlem a pitím a sami dál budou konat jen svůj plán. Počítají s tím, že se mě zbavili, ale to se pletou. Já jim ještě ukážu. Musím něco udělat! Prostě musím!

Doufám, že se na novou kapitolu těšíte, bude to vážně zajímavé. A nebojte, s Johnem to nebude zase tak zlé (ehm... už radši mlčím).


Kráčely s ní a spolu s nimi déšť. Už nebylo jediného slunečného dne, dne bez blesků. Všude jen vlhko a šero. Pusto a prázdno. Většina lidí se odtud stěhovalo, proklínali děsivé město, nad kterým se stahovala černá mračna. Pro ty, kteří zůstali to byl konec, nebylo cesty zpět.

***

S mírným úsměvem se vydala směrem ke hřbitovu. Touto cestou by snad mohla jít i poslepu, tak často tudy procházela... Pomalu strčila do rezavé branku, která se se zavrzáním otevřela. Marianne zamyšleně vyšlápla po kamenité pěšině.

První část úryvku je z prologu, který bude z poloviny veršovaný a z poloviny normálně prózou. Brzy by se měl na blogu objevit prolog.


A na závěr... Úplně dokonalý blend od Ewiline k Andělům noci. Hrozně moc se mi líbí! Snad mě nakopne k psaní dalších kapitol. Věřít tomu, že ano. Děkuji, Ewil!

Zatažené žaluzie

8. února 2014 v 14:25 | Angela |  Sřípky ze života

Pomalu jsem nestačila vytáhnout paty z baráku, vzít brusle a sníh i led už taje. Zbyde akorát špinavá břečka..., ale snad už nebude taková zima. Dokonce zrovna svítí sluníčko, takže mám zatažený žaluzie, i tak to nepomáhá. Ale je to fajn, slunce na mě působí optimisticky, už se docela těším na jaro, na které si ještě delší chvíli počkáme.

Přemýšlela jsem nad tím, které roční období mám nejraději, vždycky jsem na tuto otázku odpovídala, že podzim, ale asi to bude spíš to jaro. Nebývá takové vedro jako v létě, ale přesto svítí sluníčko a počasí působí lépe, než pochmurný podzim. Ale ráda fotím v jakémkoli ročním období, i počasí, akorát v té zimě se zmrzlými prsty to není příjemné.

Hlavní důvod, proč jsem nestihla vytáhnout brusle je ten, že jsem byla nemocná. Nebo tak na půl. Možná se mi jen nechtělo psát test z chemie nebo zeměpisu. Jo, nejspíš to bude tou chemií. Ale ne, vážně mi nebylo moc dobře a ještě stále jsem nachlazená.

Nejvíc mě štve, že jsem za ty tři dny, co jsem byla doma nenapsala ani čárku. Nemám ani kousek kapitoly k nějaké povídce, možná jsem jen vyštrachala nějaké starší básně, které na blog později zveřejním. Dneska se chci vrhnout na psaní již 12. kapitoly ŽZO, nemůžu uvěřit že nám s Ilonkou vydržela spolupráce tak dlouho. V tu spolupráci bych věřila, ale že napíšeme tolik kapitol... v to jsem jenom doufala.

Chtěla bych vás poprosit o jednu maličkost, a to - jestli byste mohli hlasovat v této skvělé soutěži, kterou pořádá Petra, pro Rikouška. Soutěž má téma "Pes a zima", rozhodla jsem se, že tam pošlu Rikoušovu fotografii, kterou jsem vyfotila zhruba před dvěma týdny na zahradě. Moc děkujume. :)



Taky mě hrozně štve, že opět blbne bloglovin, nezobrazují se mi nové články. Doufám, že se to brzy spraví, protože už mě to vážně nebaví. Teď si asi zapnu hudbu, při které se mi dobře píše a půjdu na tu kapitolu ŽZO, jsem vážně zvědavá, co vymyslím. Akorát se mi zdá, že na mém blogu tuto povídku skoro nikdo nečte, to bude asi tím, že čtete a komentujete u Ilonky, možná mě to trošku mrzí (trošku víc), ale to nevadí... Zároveň je logické, že kapitolu, kterou napsala Il. budete komentovat u ní. :D Přeji hezké odpoledne, roboťáci.

Žár zelenýchočí - 11. kapitola

2. února 2014 v 17:49 | Angela |  Žár zelených očí
Psáno Ilonkou. Je to vážně skvělá a moc povedená kapitola, určitě se vám bude líbit. Jsem zvědavá, co pro příště vymyslím.


"Pamatuješ si náš plán?" zeptala jsem se Johna, abych se rozptýlila a zkontrolovala, že plán sedí. Všechno muselo být dokonalé. Jedna chyba a já bych se okamžitě vrátila zpátky do toho blázince. A to opravdu nechci.

"Jistě, šéfe. Řekla jsi mi ho už nejmíň stokrát." Zasmál se John. Měl hezký smích. Vlastně byl celý takový hezký, když jsem ho teď pozorovala v autě. Ale to neměnilo nic na tom, že plán musel sedět.