Leden 2014

Ozvěny

31. ledna 2014 v 17:09 | Angela |  Poetická duše
V co věřit,
když mizí naděje?
Život je hra,
nikam to nespěje.

V co věřit,
když vše jednou končí?
Jen myšlenky
se s tebou nerozloučí.

V co věřit,
když není pravda?
Dávno stála v koutě,
už však uvadla.

V co věřit,
když jsi zmatenný?
V mysli
se ozývají ozvěny.

Čumákem ve sněhu

26. ledna 2014 v 15:39 | Angela |  S foťákem v ruce
Napadl sníh (to byste beze mně nevěděli), a tak jsem se rozhodla, že vezmu foťák, Rikouše a půjdeme ven. Byla vážně zima, nakonec jsme zůstali jenom na zahradě, nechtělo se mi na delší procházku (ach, ta lenost).


Hned tahle první fotka (kterou jsem ovšem vyfotila až jako poslední) mě docela pobavila, no uznejte, není vtipná? Riky je na ní roztomilý a zároveň směšný, jak je od sněhu. Je to jedniná fotka, kdy se na mě podíval, pokaždé, když vidí foťák, otáčí se na druhou stranu.


Už zase čmuchá k zemi... Vlastně celou dobu nedělal nic jiného. Byl rád, že se po delší době může proběhnout po zahradě, většinou ho vypouštíme jenom na dvůr.



"Riky!" Volám na něj. Otočí se a jakmile spatří foťák koukne se někam jinam. Ale chápu ho, nechtěla bych, aby mě pořád někdo fotil. Zajímavé je, že předtím mu focení nevadilo, to teprve nedávno přestal mít foťáky v lásce...


Můj ňuňoušek opět s čumákem ve sněhu...

Nic

21. ledna 2014 v 3:00 | Angela |  Poetická duše
Nikdo nic neví,
ale ty se ptáš.
Mezi realitou
a dávnými sny.

U okna sedí,
snad se realito
jen zdáš
a nezbylo nic.

Jenže se ptáš
a čím dál víc
nevěříš v sny
a nevíš nic.

Není co říct,
o co stát.
Ten pocit zmizel,
neboj se bát.

Až přijde den,
kdy přestaneš
doufat.

Deštivá noc září leskem...

19. ledna 2014 v 15:05 | Angela |  S foťákem v ruce
..., je kouzelná, jak černý diamant.

Konečně jsem se dostala k tomu zveřejnit pár fotografií z koncertu XIII. století. Vážně nejsou zrovna kvalitní, snad mi to prominete.




Jak už jsem se zmiňovala před... měsícem? Byl to úžasný zážitek, koncert se mi moc líbil a ráda bych se tam vrátila. I předkapela (kterou jsem bohužel nefotila) - Bratrstvo luny, byla skvělá. XIII. století vážně zbožňuju...

Možná jste od tohoto článku čekali víc, nebo to asi vypadalo, že jsem na něj úplně zapomněla, ale nevím, co bych mohla ještě dodat. Chci být zpátky před pódiem a zpívat...

Žár zelených očí - 10. kapitola

14. ledna 2014 v 15:37 | Angela |  Žár zelených očí
Tak a máme tu další kapitolu... Tentokrát jsem ji psala já, doufám, že se bude aspoň trošku líbit. Děj se opět docela hodně posune, sama jsem zvědavá jak to bude dál a těším se, až Ilonka napíše další kapitolu. Nevím, co víc bych k tomu dodala, pádím se učit šutry... Přeji příjemné počtení.

Desátá kapitola

Stále se koukal trošku podezřívavě, ale podal mi lahev vody, za kterou jsem byla vděčná. Nebyla jsem schopná ani poděkovat a žíznivě jsem vypila skoro všechnu vodu. Vděčně jsem na něj pohlédla a on jen přikývl.

"Nemůžeme tady být dlouho, pojď se mnou." Lahev si schoval do kapsy kabátu a chytil mě za ruku. Vykročili jsme kupředu.

Doslova mne táhl za sebou, až se mi podlamovaly nohy a zakopávala jsem o kameny a kořeny na cestě. Stále jsem trošku nevnímala, klidně jsem mohla skončit na policejní stanici nebo mohl zavolat na to číslo, ale něco mi říkalo, že mi nezbývá nic jiného, než mu věřit. Nebyla jsem schopná promluvit, a tak jsem poslušně klopýtala za ním.

Vražda, úroveň, nesmyslnost

12. ledna 2014 v 15:26 | Angela |  Sřípky ze života
Někdo si dá pauzu od blogování asi na měsíc a až potom se čtenářům ozve, že vůbec žije. Já mám tendenci ozývat se hned po týdnu. Teda skoro po týdnu. Asi tu pauzu budu potřebovat trošku dýl, protože mé známky neodpovídají zrovna tomu, že bych se celý den mohla věnovat jiným věcem, než je škola.


Popravdě ale na všechno kašlu, nebaví mě to. Mám sto chutí zabít naší matikářku, která vlastně za nic nemůže. Ale sebevědomí umí srážet přímo mistrovsky... (A Angelo, na jakou školu půjdeš ty? Doufám, že ne na gympl. Nesnáším posměšný tón hlasu). Rozhodla jsem se na to vykašlat, což nebylo asi dobrý, z matiky a chemie jsem si dokázala vykouzlit čtyrku.

Myslím, že se až příliš nechávám ovlivňovat ostatními. V oblasti výběru škol. Někdo řekne: Tam nechoď, je to blbá škola, jdi sem. a já nad tím až moc přemýšlím. Rozhodla jsem se nedívat se na to, kam bych měla jít podle babičky, rodičů, učitelů, spolužáků, musím se rozhodnout sama za sebe. Už asi od šesté třídy jsem byla rozhodnuta pro školu zabývající se hlavně sociální činností.

Velký problém je to, že přesně nevím, co vlastně chci. Mým velkým snem je novinařina, ale taky by mě bavilo pomáhat lidem... Hlavně chci stále psát a psát... Nechám tomu volný průběh, uvidím, kam mě nohy zanesou a srdce zavede... Zatím si hlavně nebudu dávat předčasné cíle. Zůstanu u snů..., které budu postupně realizovat.

V tomto článku jsem ani nechtěla sklouznout k tématu škola... Ale nikdy se mi nepovede zůstat u tématu, které zamýšlím...

(obě fotky mám z prohlídky zámku v Brtnici)

Poslední dobou mě strašně vytáčí kecy naší třídní o jakési úrovni člověka a postavení ve společnosti. Podle jejích slov je člověk na úrovni jedině ten, který má vysokou školu a bla bla bla. Úplně s tím nesouhlasím, hlavně, že je člověk šťastný a cítí se naplněný, nepotřebuje k tomu vysokou a hromadu peněz.

Každého ovšem naplňuje něco jiného, vzdělání, koníčky, práce... Ale nechápu lidi, kteří někoho odsuzují pro nižší postavení a nedosažení vysokoškolského vzdělání. Zdravím Vás, paní učitelko.

Stíny deště

6. ledna 2014 v 6:00 | Angela |  Stíny deště
Na facebooku jsem slibovala menší překvápko, tak tady ho máte... Ano, je to nová povídka... Moc nestíhám i ty ostatní, ale i přesto se do ní pouštím. Zatím tu mám dost krátkou anotaci, ale mám dojem, že je vystačující. Budu moc ráda, když budete povídku číst a dáte si na blog minibanner. Grafika se mi docela líbí, jsem s ní spokojená. Těším se na vaše názory...

Anotace

Marianne odjakživa lákal déšť. Milovala procházky v deštivém počasí a skákání v blátivých kalužích. Pokaždé utíkala z domu a vracela se celá promáčená. Cítila se bezpečně s blesky za zády. Nic už nemohlo být horší, jako blesk, který ji zasáhl jako malé dítě.


Milovala vůni deště...


Změní to nějak její lásku, když pozná jeho stíny?

...

minibanner:

Sirentmort - 5. kapitola

4. ledna 2014 v 13:30 | Angela |  Sirentmort
Přicházím se slibovanou kapitolou Sirentmortu... Je zatím asi nejdelší, ale nic moc se v ní nestane. I když... možná. Za úžasný banner vděčím Ewiline, děkuji! Přeji příjemné čtení... :)

Pátá kapitola

To hlavní mi stále uniká, nevím, proč tu jsem. Nechápu to, nechápu nic. Dřív mi to v podstatě bylo úplně jedno, ale ne, nebylo, jenom jsem to prostě moc neřešila. Jenže bych to měla vyřešit a co nejdřív. Chci zjistit tolik věcí, chci propustit všechny nevinné vězně, chci... žít normálně? Hlavně ne ve lžích a nespravedlnosti. Ale existuje dnes něco takového? Ne.

Musím stále přemýšlet nad tím rozhovorem, který spolu včera vedli ostatní. Měla bych útěk naplánovat dřív, než oni, potom už nebudu mít žádnou šanci. Je jasné, že je nepřimněji k tomu, aby mě vzali s sebou a snad ani nechci, bylo by to více složité v tak velkém počtu, sama bych to mohla zvládnout lépe. Navíc by mi kdykoliv mohli bodnout nůž do zad. Nesmím věřit. Nemám ale žádné plány, nevím, jak to podniknout. Zdrhnout, když sem vlezou obři a budou chtít někoho odvést na bičování? Nenápadně se protáhnout a následně se nechat zabít? Ne. Děkuji, nechci.

Reklamy pouze sem!

3. ledna 2014 v 22:11 | Angela |  Ohledně blogu

Měla jsem to i na starém blogu, tak to zavedu i tady.

Nechci, aby se mi pod články objevovaly komentáře typu Hezký, navštiv můj blog, děsně mě to vytáčí. Téměř pokaždé se podívám na blog komentujícího, ale nesnáším, když mi to někdo píše. Snad už se to po napsání tohoto článku nebude opakovat. I když o tom pochybuji.

Můžete sem přidávat jakékoliv dotazy, pozvánky do soutěží a tak dále...

A už žádné reklamy, které nesouvisí s články, nebo budu zlá. :D

Knižní výzva na rok 2014

2. ledna 2014 v 20:22 | Angela |  Recenze knih
knizni-vyzva

Rozhodla jsem se zapojit se do Knižní výzvy na rok 2014, kterou pořádá Ells. Myslím, že je to velmi zajímavé a jsem zvědavá, kolik knih za rok přečtu. Nikdy jsem si to tedy nepočítala.

Asi jste pochopili, že se jedná o to, kolik knih přectete za rok. Kdybyste se chtěli dozvědět více, stačí se podívat na Ellsiiny stránky. Sami si můžete zvolik laťku, kolik knih chcete přečíst a v průběhu roku můžete počet navýšit, nebo naopak ubrat. Možnost je 10 až 120 knih. Já jsem jich zvolila 40, sama jsem zvědavá, jestli se mi podaří všechny knihy přecíst nebo převýším jejich počet.


Seznam knih:

Leden
1. Stephen King - Nespavost
2. Karel Čapek - Matka
3. Marie Majerová - Robinsonka
4. Amy Tinter - Reset

Únor

5. Madeline Miller - Achiellova píseň
6. John Green - Hvězdy nám nepřály

Březen

7. John Green - Hledání Aljašky
8. Erlend Erichsen - Národní satanista

Duben

9. Gemma Malley - Deklarace smrti

Květen

10. Kathrin Schmidt - Neumřeš
11. Suzanne Collins - Aréna Smrti
12. Iva Procházková - Uzly a pomeranče
13. Katka Heřmanová - Radek
14. Jacqueline Wilson - Čtyři děti a skřítek

Červen

15. Samantha Shannon - Kostičas
16. Markéta Prášková - Bílá věštba
17. Suzanne Collins - Vražedná pomsta
18. Stephen Chbosky - Ten, kdo stojí v koutě
19. Radek John - Memento

20.
21.
22.
23.
24.
25.
26.
27.
28.
29.
30.
31.
32.
33.
34.
35.
36.
37.
38.
39.
40.