Žár zelených očí - 4. kapitola

24. listopadu 2013 v 19:28 | Georgina |  Žár zelených očí
Psáno mnou.

Čtvrtá kapitola

Ležela jsem v posteli a přemítala nad následujícím dnem. Byla jsem přesvědčená, že v tom bude hrát roli něco nekalého a chtěla jsem vědět víc. Během dnešního dne se mi však nenaskytla možnost promluvit si s někým z dětí a to mě neskutečně deptalo. Poslali nás na pokoj, kromě návštěvy jídelny v čas oběda, jsme byly přímo uvězněné. Juliet a Rachel to nejspíš vůbec nevadilo, měly strach z toho, co se děje za dveřmi. Lakovaly si nehty a vedly sáhodlouhé rozhovory o módě. Já jsem ležela na posteli s knížkou, na kterou jsem se nemohla pořádně soustředit. Párkrát jsem otevřela dveře na chodbu, že bych se třeba mohla pokusit uniknout, ale stál tam zamračený Till.


Nejhorší na tom je, že i kdybych se pokusila z těch dětí dostat, asi by to k ničemu nebylo. Vždyť se opravdu chovaly jako roboti, ta chůze, mluva a prostě všechno nasvědčovalo tomu, že je něco v nepořádku.

Když se mi už zavíraly oči a myslí jsem se dostávala do snů, tak jsem něco zaslechla. Tiché šumění, ba ne, hlasy… a to přímo přede dveřmi. Chvíli jsem čekala, jestli třeba ti lidé nevejdou do pokoje, a když jsem usoudila, že ne, tak jsem z postele potichu vylezla a po špičkách dokradla blíž ke dveřím, abych lépe slyšela.

Podle prvního hlasu jsem okamžitě poznala Tilla, druhá se bavila s ním, a Till od našeho pokoje nemůže odejít, takže zůstali na místě. Vycítila jsem z toho šanci, dozvědět se více o té věci s testy.

"Tak co, jaký máš plány na zejtřek? Něco novýho v testování?"

"Je to pořád při starým… Budou to ty tři nový zelenoočky, co? Co na ně říkáš, jsou stejně tupý jako ostatní děcka? Půjde to lehce?"

Řek bych, že jo, ale ta Elizabeth mi dělá starosti…" Hm, to bude ještě zajímavé. Mají starosti o mě?

"Ále, nepovídej! Co je s ní? Jási na ni zejtra posvítím."

"Je taková, divná…" No to tedy pěkně děkuji.

"Prosimtě, takovejch děcek už tady bylo." Ale takoví jako já ještě ne. Zajímalo by mě, co je ten chlap zač. Je to snad ten, co nás bude testovat?

"Jen aby ses nedivil." To je do mě tolik vidět?

"Neboj, dám si na ni pozor. Jak vypadá?"

"No, je taková zelenooká!" Odpověděl a oba se rozesmáli. Spíš to bylo hýkání, ale jako smích jsem to pochopila.

"Však já ji poznám, tak zítra!" Rozloučil se a odešel.

Byla jsem tak zabraná do přemýšlení nad rozhovorem, že jsem si ani nevšimla náhle otvírajících dveří, ve kterých se objevil Till. Rychle jsem vlezla do koupelny a spláchla záchod, aby to vypadalo, že jsem ho použila. Till se na mě stejně díval zkoumavým pohledem.

"Proč nespíš?" Zamračil se.

"To si nemůžu dojít na záchod?" Otázala jsem se nevinně

Zavrčel a zamumlal něco v tom smyslu, že jsem drzá. "Padej do postele a už z ní nevylézej!" Beze slova jsem se přikryla.

***

Souvisí ten chlap opravdu s tím testováním? Určitě ano, ale co s tím má dělat to, že je prý průbojná? Je možné, aby se testům vyhnula a zabránila dalšímu testování? Kéž by to bylo možné. Měla by se připravit na nejhorší, neví, co může čekat. Možná se z nich také stanou roboti.
Stále nemůžu usnout, a tak přemýšlím nad rodinou, školou a jedinou nejlepší kamarádkou. Jak se asi všichni mají, vzpomínají na mě někdy? Spolužáci nejspíš pořád závidí, jednoho z nich obrala o skvělou roli v přímo dokonalém filmu, který by si zasloužil spoustu cen. Kdyby jen věděli, že jsou na omylu, hned by si to rozmysleli. Dala bych všechno za to, vrátit se zase domů, ale nejdříve musím přijít na to, co se tu děje. Zachráním ostatní roboty. Tedy děti. Zítra musím…

***

"Elizabeth, tak dělej! Vstávej rychle!" Probudil mě nesnesitelně pisklavý hlas Juliet.

"Hm…"

"Čekají nás přeci talentové testy." Jak někdo může být tak naivní?

"Co?"

"No, ty testy, zkoušky…" Ach jo, podívám se na hodiny.

"Vždyť je ještě čas…"

"No jo, já zapomněla, že tobě je jedno, že vypadáš jako trhan…, ale myslela jsem, že na talentovou se pořádně připravíš."

"Ale Jul, nech ji bejt. Vždyť víš jaká je!" Rozesměje se Rachel a s ní i Juliet."

"Copak vy to pořád ještě nechápete?!" Vykřiknu. Chvíli vyděšeně koukají, ale znovu se rozesmějí, avšak už je to takový falešný smích a jde z něj cítit nejistota. Radši je nechám na pokoji a jdu si obléknout modré kalhoty a halenku.

V sedm do pokoje vtrhne Till a zděšeně se zadívá na Juliet a Rachel, které jsou vyfintěné, opravdu jako na nějakou módné přehlídku. Tentokrát neměl nějaké připomínky ke mně, ale holky se okamžitě musely převléknou.

Tak a jde se na věc. Zjistit, co bude zahrnuto v tom testování. Musím se bránit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama