Žal

20. listopadu 2013 v 19:13 | Georgina |  Poetická duše
Dal jsi mi úsměv a srdce tím vzal,
v sobě teď skrývám velikej žal.
Vrať mi mé srdce, nuž zbývá mi hněv,
úsměv si ponechej, jen ne pro mě.

Nemůžu žít bez tvého úsměvu,
neztrácím svůj cit pro něhu.
Zato ty ze své strany preferuješ nevěru,
mé srdce puká, na to ti nevběhnu.

Nedávej do svého úsměvu živý smích,
doslova mě tím poblázníš.
Vběhnu ti do otevřené náruče
a už se nepustím, nedám se.

Nesmím se pustit, zůstanu...
nebo mi utečeš do davu.
Objevovat jiné srdce,
které nejdřív štěstím pláče
a potom dlouho žalem pláče.

Vzal jsi mi srdce, teď jsem chladná,
už ti nic nevěřím, nejsem vadná.
Nevnímám ten zlatý smích,
který mě dřív odzbrojil, je to hřích...

Nechci tu zůstat,
chci jí dál.
Při tom zapomínat,
na to, cos mi ukázal.

Nechoď mi na oči,
zrádče srdcí, srdcerváči!
Ty nejsi dárce orgánů,
jenom kradeš pro svou zábavu.

Budu dál žít bez srdce,
chladně, s žalem, neboj se!

Jenom škoda, že ho teď,
potřebuji jako krev.
Dát ho z lásky někomu,
koho vážně miluju!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucienne Lucienne | E-mail | Web | 9. prosince 2013 v 17:59 | Reagovat

Krásná básnička... ta poslední sloka je nejkrásnější...
Poslyš, tvůj blog se mi moc líbí a tak mě napadlo... nechtěla bys spřátelit? :)

2 Ilma Ilma | Web | 3. ledna 2014 v 22:25 | Reagovat

SPousta krásných myšlenek, jež dohromady tvoří skvělý celek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama