Prokletý dům

19. listopadu 2013 v 17:04 | Georgina |  Poetická duše
Už je to dávno,
kdy chodíval jsem sám.
Lesem jak je správno,
a hledíval k nebesám.

Hledal jsem dlouho,
od potoku též.
Až vyhnala mě jednou,
hladová zvěř.

Cestou dalekou,
kde ptáci zpívají.
Člověka se neleknou,
jen křídly mávají.

Stál tam osamocený,
jako já v životě.
Až na pár růží,
pnoucích se po plotě.

Tajemný dům s obrovskou zahradou,
snad už ho v životě ostatní nenajdou.
Všude okolo záhony s růžemi,
přijdu k nim s náručí se dvěma nůšemi.

Jsou přímo úchvatné,
přepadá mě touha.
Dotknu se a ono ouha,
změní se v zvadlé...

Dům se stal prokletým,
ba nebyl už dřív...
Vždyť už je stoletým,
nese svůj kříž.

S červených růží zbyl jenom prach,
jak se tak koukám, jde z nich jen strach.
Radši se obrátím k domu zády,
zmizím od zvadlých růží hrůzovlády.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama