Smrt u kartářky

19. listopadu 2013 v 17:02 | Georgina |  Poetická duše
Nastaly časy temnot,
kartářka začala blednout.
Hlasy se ozvaly z hlubin,
rozdělíc do několika skupin.

V podobě karet
dostaly se na stůl.
Sundej si baret,
píchá jak kaktus.

Budoucnost bude temná,
v úplňku bez náznaku věrna.
Vidí jen vanu napuštěnou krví,
snad není to tak, jak se jen jeví.

Co s krutou pravdou,
má jít ven?
Ještě ji za slova zavřou,
má mlčet jen?

Před kartářkou sedí
tajemná osoba.
Na karty hledí,
v očích žhnoucí zloba.

To já jsem zloba
z velké arkány.
Přišla jsem znova,
stojím tu před vámi.

Zlostné oči mění se na prázdné,
sestřička smrt sundá si kápi.
Kartářka ještě víc zbledne,
ve strachu se utápí.

Jsem posel nevítaných změn,
symbolem prolité krve jen.
Nemohu za svoje postavení,
tahle pravda mě tak mění.

Karty jsou pohledem do života,
co se stalo v minulosti, jaká bude budoucnost?
Nenechávej pravdu v prachu, jaká nicota,
není to ta pravá volba, ba třeba i nesoudnost.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Xanya Xanya | Web | 19. listopadu 2013 v 17:05 | Reagovat

Nádherná básnička,skvěle se to rýmuje. Tohle bych nikdy nedokázala napsat. O_o :D

2 Georgina Georgina | Web | 20. listopadu 2013 v 18:47 | Reagovat

[1]: Děkuji. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama