Opuštěný strom

19. listopadu 2013 v 15:57 | Georgina |  Poetická duše
Myšlenky vykřičím do prázdna,
nebudu si hrát na blázna.
Stejně jím nastálo jsem,
není to jenom sen.

Cítím se jak opuštěný strom,
do kterého udeřil hrom.
Stále čekám na zázrak,
ten nechce se ve světle ukázat.

Proč nad osudem zoufat,
chce to jít... a doufat.
Všechno zlé je k něčemu dobré,
neboj se... vrátím se k tobě.

Navenek veselá, i v myšlenkách,
jenom hloubka duše se ozývá.
Na ztrátě časových výčitkách,
tohle zmatek se nazývá.

Vrátit se k opuštěnému stromu,
hlavně nebýt sama.
Opustit zahradu cizího domu,
usnout na louce pod hvězdama.

I takový strom může se cítit opuštěn,
přestože je spolu s přírodou.
Jen se třeba cítí vyhoštěn,
v myšlenkách se svobodou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 19. listopadu 2013 v 16:24 | Reagovat

Samé takové depresivní básničky, ale jsou  krásné! :-)

2 Georgina Georgina | Web | 19. listopadu 2013 v 16:44 | Reagovat

[1]: Po kopírování básní z mého dřívějšího blogu zjišťuji, že je většina z nich takových... Jako bych to ale nevěděla. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama