Epitaf na vysvětlenou

19. listopadu 2013 v 17:13 | Georgina |  Poetická duše
Nemůžeš se smířit s tím,
že v dálce mizí jeho stín.
Jen tak už se nevrátí,
světlo v tmu se obrátí.

Přišel... tys o něj nestála,
Zmizel... teď se ho zastáváš.
Malicherná... bývala jsi za mlada,
Nešťastná... navždy zůstáváš.

Nejde to vrátit zpátky,
své činy změnit.
Neexistují takové svátky,
v nich času platit.

Ve svém epitafu
srdce si vyléváš.
Nemá to cenu,
to však neuznáváš.

Napsat aspoň poslední řádky,
které budou zdobit náhrobní kámen.
Horká krev prosakuje vlákny látky,
ještě pár chvil, s duší bude ámen.

Poslední věc tvého života,
ukázat se v pravém stínu.
Aby se vědělo, že ta samota,
měla v sobě kopretinu.

Až jednou za čas vrátí se on,
vrátí se na čas, přes velký shon.
S náručí plnou kopretin,
zalituje nešťastných chvil.

Lehne si na kámen a vrátí čas,
budeš mít šanci, změnit to... zas.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama