Duha

19. listopadu 2013 v 17:16 | Georgina |  Poetická duše
​Slyším zvuky hromů,
hlasité údery blesků.
Zuřivé kapky deště
padají na střechy domů.
Zlomek vteřiny ještě,
až spadnou dolů.

Stojím za oknem,
v zajetí šera.
Hledím přímo ven,
stejně jak včera.
Čekám na duhové znamení,
přec to, co mě v vílu promění.

Obloha se rozedňuje,
duha mraky prosakuje.
Na nic nečekám,
vybíhám ze dveří.
Strach z temnoty zanechám,
nikdo mi nevěří.

Poslední kapky ve vlasech,
třpytí se, vracejí mi dech.
Vítr mi vlaje do tváře,
i přes chlad vidím do záře.
Slepost ve vroucích barvách,
blížím se, ač v hloubi se zdráhám.

Ten naivní pocit blaženosti,
mizí až je to k zlosti.
Toužím najít konec duhy,
nejsem ani na začátku.
To je ten střípek pravdy,
nespatřím oslňující krásu.

Nejsem jako ostatní,
netoužím po pokladu.
Čekám až se mi sen splní,
k nádherné duze dojdu.
Už to, že ji spatřím jen,
bude pro mě pokladem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama