Andělé noci - 7. kapitola

20. listopadu 2013 v 19:47 | Georgina |  Andělé noci

Sedmá kapitola

Požár

Pořád nespala, ležela a upírala oči do stropu, nešlo to. Později se zadívala na zářivý měsíc, nemohla z něj spustit oči. Aniž by si uvědomovala, co dělá, pomalu vstala z postele a vydala se k oknu. Otevřela ho. Dívala se ven do tmavé chladné noci a pozorně sledovala, jestli nezahlédne nějaké znamení nebo signál, který by jí něco sdělil. Nic… Jen třpytící se hvězdy, žádný zvláštní záblesk.


Co čekala? Že se z temné noci vynoří anděl a vysvětlí všechna tajemství? To byla hloupost… Nicméně čekala dál, opírala se o okenní parapet a doufala v zázrak, který se však neobjevil. Zůstala hledět z okna ještě dalších pár hodin, dokud se obě rafičky nedostavily na dvanáctku. Přistihla se, jak se jí zavírají oči a pomalu se sune na zem.

Nedokázala se odtrhnout od toho žáru, který se odrážel v měsíci. Bylo to... divné, z očí se jí začaly kutálet slzy, měla je přivřené, kvůli nesnesitelnému štiplavému pocitu. Vypadalo to, jako by snad někde hořelo. To někde byl Měsíční les... Zrak ji donutil pohlédnout právě tam, oranžové rozšiřující se světlo opravdu zářilo odtud.

Nejdřív zpanikařila. Třeba to vůbec není pravda! Jenom je to nějaké znamení, nebo… nebo už je tak zblblá hleděním do noci a bledého měsíce, že si to jen namlouvá. Co bude dělat? Má tu jen tak sedět? Najednou ji cosi probudilo z polospánku. Nebude se dívat na tu zničenou krásu, která se ničí čím dál, na místo, pro něž by udělala cokoliv, její úkryt před realitou, ta úžasná lesní příroda. Musí jednat..

"Teto! Teto, rychle vstávej." Volala, když sbíhala ze schodů. Nikdo se neozýval, a tak vtrhla do dveří ložnice.

"Monico, co de děje?!" Vykřikla vyděšená teta, ale ještě stále si rozespale mnula oči.

"Dělej, rychle! Tak vstávej! Hoří! Hoří!" Netrpělivostí začala téměř skákat po pokoji.

"Kde? Kde hoří?! Nezdálo se ti jenom něco?" Nevěřila někomu, kdo často mívá noční můry.

"Ale ne! Jen se koukni!" Ukázala na okno, hned si ovšem uvědomila, že Měsíční les je na druhé straně.

"Au, co to děláš?!" Vyjekne, když ji Monica vytáhne za ruku z postele. "Snad bych se mohla aspoň o…"

"Na oblékání není čas! Utíkej…" Nejdřív ji zavede k oknu, které je směrem k lesu.

"Proč jsi to proboha neřekla dřív!" Vylekaně vykřikne, nečeká na odpověď, otvírá dveře domku a sbíhá z kopce. Monicu má v patách.

Vlasy jí díky větru padaly do obličeje, létaly na všechny strany… Měla by přemýšlet nad tím, že ztratí kousek svého života, své duše…, Měsíční les pro ni hodně znamenal, ale místo toho nepřemýšlela téměř nad ničím… Pohybovala se mimo realitu. Kdyby se na ni někdo v té chvíli podíval, pomyslel by si, že je blázen. Nikdo si ale v této chvíli nechtěl někoho prohlížet.

Když doběhly do vesnice, zjistili, že hasiči už o požáru vědí. Nezbývalo tedy znovu obrátit směr a běžet na druhou stranu. Monica žasla nad běžeckým výkonem baculaté tety Barbary, nezdálo se, že by měla problém z dechem, na rozdíl od Monicy.

Záři rudých plamenů už přerušil silný proud vody, každý si pomalu začínal uvědomovat, jaké škody les utrpěl. Shromáždila se snad celá vesnice a ještě nějací lidé z okolí. Monice bylo do breku… V lese prožila celé dětství, znala každou jeho část a mrzelo by ji, i kdyby se poškodila ta místa, která tolik nenavštěvovala. Znamenal opravdu kousek její duše… Teď seděla na mýtince opodál a lokty se opírala o kolena. Byla zdrcená, zvlášť, když si vzpomněla, jaké události se tu udály nedávno.

Zítra, nebo už vlastně dnes, se s Chrisem v lese určitě sejít nemůže, bude tu stále moc povyku a zjišťování, jak se to všechno stalo. Snad si najde jiné místo pro schůzku, bez vysvětlení totiž dlouho nevydrží. Už jen pár hodin…

"Pane Westrone, pojďte se honem na něco podívat." Ozve se hlas místního policajta. Ostatní se samozřejmě hned zajímají taky a okamžitě se ženou za nimi. Monica dál bez zájmu sedí na mýtince, ale při něčem přeci jenom zpozorní.

"Vždyť to je jen peří." Něčí hlas zní zklamaně, protože si nemyslí, že to nesouvisí s nějakým důkazem k požáru.

Monica se pomalu zvedne ze země a vydá se podívat, co se děje. Objev ji hodně překvapí. Musí si počkat, až se hlouček rozpustí, aby lépe viděla. Vleze do škrábavého křoví a vidí peří… a ne jen tak ledajaké, úplně jiné, než od nějakého ptáka… Musel to být anděl. Musel. Sama nevěděla, jak to může vědět, ale nezůstala na pochybách. Některá pírka byla taková ohořelá a některá zase bílá a jiná černá. Bylo jich však jen pár, sebrala jedno bílé jako sníh a sevřela ho v ruce.

Neměla v plánu dál pátrat, stačilo jí pírko a pohled na tu spálenou hrůzu. Jenom popel. Hloučky lidí se začaly také rozpouštět, zůstalo jen pár hasičů a policistů. Připojila se k jednomu takovému hloučku spolu s tetou a společně se pustili do kopce. Dospělí se bavili o té katastrofě a moc si jí nevšímali. Nestála o to. Pořád hleděla na noční oblohu a čekala na signál.

Neměla za znamení považovat už ten požár? Nebo alespoň ta pírka? Všechno je v poslední době takové zvláštní, takže to nemohla posoudit. Už pár dnů není v jejich vesnici nic normální. Děje se snad něco jiného, krom toho, že se Christian Carter zbláznil? Možná by se měla začít bát, nebyla by to však ona.

Ty záblesky v měsíci… Je to vůbec možné? Proč jí začaly slzet oči, když les je kilometry daleko? Byla do toho tak zabraná, že si nevšimla tázavých pohledů dospělých, kteří se jí nejspíš na něco ptali. Nebo ne, upírali pohled současně na ni i na nějakou paní v docela mladém věku. Byla to policistka, nebo jenom nějaká asistentka. Na tom všem nezáleželo, ona s ní vlastně hovoří.

"Ehm… Slečno Windersonová, rozuměla jste mi?" Plaše se usmála.

"No… ano. Nebo vlastně ne. Pardon, říkala jste něco? Nerozuměla jsem." Připadala si, jako by právě spadla z jiné planety.

"Prosím, omluvte ji. Je jen ospalá." Omlouvá Monicu teta, protože se žena tváří ukřivděně, jako by ta nevnímavost byla drzost.

"Povídala jsem, že si strážmistr Westron přeje, aby jste se zítra stavila na policejní stanici. Ze školy budete omluvena, o to se nemusíte bát."

Proč? Vždyť nic neprovedla… Zavřou ji za mimoňství? "Ach ano. Jistě, budu tam." Na nic jiného se nezmůže.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Milča Milča | Web | 21. listopadu 2013 v 17:21 | Reagovat

Anděly noci jsem četla již dříve a nemohu se dočkat pokračování! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama