Listopad 2013

Recenze: Loď mezi hvězdami

27. listopadu 2013 v 15:44 | Georgina |  Recenze knih
Autor: Beth Revisová
Originální název: Across the Universe
Série: Loď mezi hvězdami
Nakladatelství: Cooboo (2012)
Počet stran: 360
Počet kapitol: 81

Anotace: Sedmnáctiletá Amy se přidala ke svým rodičům coby "zmrazený pasažér" na vesmírné lodi Universum a čekala, že se probere na nové planetě o tři sta let později. Nemohla tušit, že její spánek skončí o padesát let dříve a ona se octne ve zcela novém světě mezi hvězdami, ve světě, který si žije podle vlastních pravidel.


Přestěhováno.... a jak to bude dál?

26. listopadu 2013 v 15:40 | Georgina |  Ohledně blogu
Tak to vypadá, že už mám vše, co jsem chtěla, přestěhované. Snad jsem na nějaké články nezapomněla. Na svém minulém blogu se u článků s rušením blogu objevilo pár dotazů, jak to bude s povídkami a různými dalšími věcmi ohledně blogu.

Rozhodla jsem se pokračovat pouze ve třech povídkách, v Sirentmortu, Andělěch noci a Žáru zelených očí. Myslím, že v ostatních povídkách (tedy JZTN! a HJB) nemá moc cenu pokračovat, nevím, o čem v nich dál psát a HJB měla být původně jednorázovka. Doufám, že se nebudete kvůli ukončení těchto dvou povídek zlobit a budete dál pokračovat ve čtení těch ostatních.

Momentálně jsem opět nemocná, takže nemám na psaní povídek moc náladu, ale aspoň jsem se konečně vyhrabala z postele a píši tento článek. Štve mě to, když si konečně udělám čas na psaní a celý den se válím doma, tak jsem tak unavená, že psát nemůžu.

Nechystám moc změn, jenom bych se chtěla začít věnovat psaní recenzí. Vždycky jsem měla pocit, že recenze psát neumím, ale pokoušet se o to můžu. Potom jsem se rozhodla, že se sice budu věnovat projektu 55 básní, ale témata budu vybírat na přeskáčku, jak se mi zrovna zachce.

Momentálně mě nic dalšího nenapadá. :D Co nejdřív mám v plánu napsat recenzi na Loď mezi hvězdami a kapitolu k Žáru zelených očí. Také mám připravené nějaké básně.

Doufám, že se tento článek zveřejní, je to na nic, jak se teď blog pořád seká... Tak se mějte. :)

Na šachovnici

24. listopadu 2013 v 20:16 | Georgina |  Drabble
Kráčím po rozlehlém poli, které snad nemá konce. Před očima mám rozmazanou mlhu černé a bílé barvy. Snažím se zaostřit, ale nejde to. Z těch kostek se mi točí hlava.

Zoufale se rozhlížím okolo sebe do dálky v domnění, že uvidím něco jiného, něco, co mě posune dál.

Nic. Vůbec nic…

Stále to samé.

Povzdechnu si a dám se do běhu. Běžím a běžím, tak, jak mu poručila moje mysl. Najednou se mi začínají podlamovat nohy a padám.

Pokouším se zvednout, ale marně.

Zem se začíná rozpadat, šachovnice se bortí. Už nebudu muset zoufale klopýtat, zbyla jen propast a peklo...

Rozhodnutí

24. listopadu 2013 v 20:14 | Georgina |  Drabble
Každým dnem ztrácela čas přemýšlením. Má si vybrat smrt, nebo dál klamat? Bylo to těžké, na jednu stranu poslouchala pud sebezáchovy, ale zase nechtěla dál být ta špatná. Špatná... samo to slovo bylo tak hořké, tak nechutné...

Proč jen neexistují další možnosti, nemusela by se s rozhodováním tolik namáhat. Kdyby tak mohla žít a být spravedlivá, smazat všechny špatnosti a podvody.

Rozhodnutí by měla být svobodná, volná a ne s překážkami a omezenými možnostmi.
Sklání hlavu nad dopisem pro všechny ostatní, kteří jí nevěří, udělá jednu možnost z daného rozhodnutí. Stačí odejít.

Nebyla by to však rozhodnutí, nebýt složitá...

Nemůžu dál

24. listopadu 2013 v 20:13 | Georgina |  Drabble
Už nemůžu dál, musím to skončit. Nezbývá mi tu nic, žádná radost, která by mě naplňovala.

Vstávám z noční můry, rychle se posazuji na posteli a oblékám se.

Musím, musím jít…

Hned, hned teď…

Ubývá mi čas, nechci tu dál zůstávat, dál bolestně trpět…

Tiše vycházím z domovních dveří, mířím na své osudné místo. Všude je chlad, to je tím jak se blížím k vodě.

Stojím na útesu a chystám se skočit. Neexistuje šance, že bych to měla přežít…

Rozbíhám se, za chvíli už bude po všem…

Běžím dál a… nic, nedokážu to. Na to se mám až moc ráda…

Křik havranů

24. listopadu 2013 v 20:10 | Georgina |  Drabble
Křoví mi nepříjemně lezlo do očí, měl jsem od něj šrámy na rukou, ale přesto jsem pořád čekal. Fascinovali mě, čekal jsem při každém temném soumraku až do noci. Věděl jsem, že se slétávají přesně na tomto opuštěném místě, ti krásní bílí inteligentní tvorové.

Tentokrát se objevili znovu, jako při každém soumraku, ale byli jiní, jiní než kdy předtím. Nebyli bílí, ale černí jako noc, zhřešili proti lidstvu a byli potrestáni samotným bohem. Rozlétli se proti mě, slyšel jsem už jen svůj hlasitý trpící výkřik. Nikdy nezapomenu na tu bolest, když mi klovali oči.

Přesto mě pořád přes slepost fascinují...

Žár zelených očí - 7. kapitola

24. listopadu 2013 v 19:54 | Georgina |  Žár zelených očí
Psáno Ilonkou.

Sedmá kapitola

Vběhnu na chodbu a co nejrychleji a nejtišeji dobíhám na první roh. Pozorně nakukuji a pozoruji, co se ve vedlejší chodbě děje. Nic, ticho a prázdno. Tak utíkám dál. Na každém rohu se rozhlédnu, ale nikdo nikde není, tak pospíchám dál chodbami.

Žár zelených očí - 6. kapitola

24. listopadu 2013 v 19:48 | Georgina |  Žár zelených očí
Psáno mnou.

Šestá kapitola

Stále jsem se krčila za bednou a čekala na vhodnou chvíli, abych se mohla přemístit do většího bezpečí. Pomalu jsem si uvědomovala, že to nebude jen tak, doktor mě okamžitě nahlásí a ostatní začnou s hledáním. Pokud to bude brát jako svoji prohru, že nedokázal otestovat a zrobotit tu vzpurnou Elizabeth a neuzná, že jsem utekla, tak je stejně prostý důvod, jak to poznat. Nebo snad dokážu přimět své oči, aby svítily? Možná bych se dokázala pohybovat jako robot, ale bylo by to hodně podezřelé.

Žár zelených očí - 5. kapitola

24. listopadu 2013 v 19:37 | Georgina |  Žár zelených očí
Psáno Ilonkou.

Pátá kapitola

Když se holky převlíkly do normální oděvu, který jsme měli my všichni, vyšly jsme ven za Tillem. Všimla jsem si, že dneska vypadá zvlášť zachmuřeně a naštvaně. Možná se s někým během noci pohádal. Ale naštvaní lidé většinou bývají nepozorní, což je pro mě plus. Dneska se musím pokusit něco zjistit.

Žár zelených očí - 4. kapitola

24. listopadu 2013 v 19:28 | Georgina |  Žár zelených očí
Psáno mnou.

Čtvrtá kapitola

Ležela jsem v posteli a přemítala nad následujícím dnem. Byla jsem přesvědčená, že v tom bude hrát roli něco nekalého a chtěla jsem vědět víc. Během dnešního dne se mi však nenaskytla možnost promluvit si s někým z dětí a to mě neskutečně deptalo. Poslali nás na pokoj, kromě návštěvy jídelny v čas oběda, jsme byly přímo uvězněné. Juliet a Rachel to nejspíš vůbec nevadilo, měly strach z toho, co se děje za dveřmi. Lakovaly si nehty a vedly sáhodlouhé rozhovory o módě. Já jsem ležela na posteli s knížkou, na kterou jsem se nemohla pořádně soustředit. Párkrát jsem otevřela dveře na chodbu, že bych se třeba mohla pokusit uniknout, ale stál tam zamračený Till.